Uvnitř Ájurvédské gurukuly s Viliamem Poltikovičem

28. dubna jsme v rámci programu Uvnitř Ájurvédské gurukuly uvítali vzácného hosta a milovníka Indie – dokumentaristu Viliama Poltikoviče. Součástí setkání bylo i shlédnutí filmu Duše Indie, posledního dílu z jeho dokumentární série Duše Východu. Viliam byl posledním hostem letošního školního roku a návštěva to pro nás byla vskutku výjimečná. Níže uvedu pár střípků z vyprávění.

Odkud pramení jeho láska k Indii? Přihlásila se k němu sama, neměl žádné seznámení ani od rodiny či okolí. Za parného léta na babiččině zahradě prý ve svých třech letech prohlásil: „Babi, tady je horko jako v Indii”. Od třinácti let cvičil hathajógu a když poprvé v roce 1989 vyrazil do Indie, bylo mu tam řečeno: „Vítej doma, konečně ses vrátil“.

Po roce studia jaderné fyziky na vysoké škole změnil Viliam směr a přešel na FAMU. Filmování je pro něj sdílením inspirace, jeho filmy popisují skvosty světa, o které se chce podělit. V procesu tvoření má rád jednak přímý kontakt s lidmi při natáčení, zároveň i soustředěnou práci ve střižně, kde film vzniká. Nejvíce poznání vložil do seriálu Brána smrti.

Inspirativní je jeho přístup k práci. Nerozděluje svůj život na práci a odpočinek, protože dělá, co jej baví. Podle něj by takto mohla žít většina lidí. Žít pro radost, mít čas na své blízké, nepracovat, uživit se svým koníčkem. Máme ale strach tomu uvěřit a vybočit z nastaveného systému, tak to neděláme. Změna přístupu je ale jen na nás.

V životě podle Viliama se není třeba bát, není ani čeho. I ve vypjatých situacích, které zažil – ať to byla potápějící se loď v oceánu či chůze nebezpečnou noční džunglí naboso, kdy se mu rozpadly sandály a v okolí bylo bezpočet hadů a jedovatého hmyzu – nevnímal strach. Celkově věří, že vše je možné. Když naváže kontakt s okolím a požádá jej o ochranu – v tomto případě oslovil prales jako svébytnou bytost, žádná potíž nenastala.

Jako studenty ájurvédy nás samozřejmě zajímalo, jaké s ní má zkušenosti. Prý spíše malé, protože ji nikdy kvůli svému zdraví vážně nepotřeboval. Pozoruhodné je, že se při svých cestách za natáčením, ať už v Amazonii či kdekoli jinde po světě, nikdy neočkuje, nebere léky, jí a žije přímo s domorodci. A bez problémů. V letadle se domluví s tělem, že přijde zátěž, aby se připravilo. Tělo pak vydává výkony, které by jinak nezvládlo, dobře se adaptuje i ve ztížených podmínkách, a to i bez fyzické přípravy.

A co je pro Viliama podstatou života? Neotřesitelné osvobození srdce. Stav, kde nejsou limity, žádná omezení. Když změníme svůj vnitřní prostor, změní se i fyzikální zákony. Uvědomování si Jednoty, propojenosti, vede k souladu s potřebami druhých a osvobození. Jsme všichni jedna propojená bytost – oddělenost je iluzorní a dočasné rozdělení je jen v rámci „hry“.

Věda již prokázala primárnost vědomí nad hmotou. Vše je možné, zvláště v dnešní době nanotechnologií, 3D tisku, atd. Vesmír není založen na nedostatku. Pokud si však někdo stav nedostatku potřebuje zažít, možnost existuje. Poznání si každý nosíme v sobě. Budoucnost učení bude spočívat v napojení se na zdroj informací, tak jak to dělali před tisíci lety indičtí rišiové. I šamani v Amazonii se o rostlinách neučili z herbářů, ale přímou komunikací s nimi. Rostliny samy řeknou, na co jsou vhodné, kdy a jak je použít, je jen třeba se na ně napojit. Pokud se člověk chce napojit na vesmírný Zdroj energie, Viliam s námi sdílel, jak to udělat – tajemstvím je dokonalé uvolnění a soustředěnost zároveň.

Myslím, že se nebudu mýlit, když řeknu, že setkání pro nás bylo ojedinělé, a ještě dlouho nám zůstal úžas a úsměv na tváři.
Hanka Vránová, členka AG

Videoukázka ze setkání

Bookmark the permalink.

Comments are closed.